Časté dotazy

Na téma koktavost se objevují časté dotazy (často kladené otázky, také FAQ), které se pokusíme na této stránce zodpovědět. Pokud Vás napadá nějaká otázka, na kterou nemůžete najít odpověď, můžete nás kontaktovat.

Časté dotazy – otázky

  1. Kdo je to balbutik?
  2. Kolik je na světě balbutiků?
  3. Je koktavost léčitelná?
  4. Koktají více muži nebo ženy?
  5. Má na koktavost vliv dědičnosti, úraz, stres nebo problémy v těhotenství?
  6. Ovlivňuje koktavost matky vývoj dítěte?
  7. Jak doporučujete řešit posměch dětí v kolektivu, ve škole?

 

 

 


 

Časté dotazy – odpovědi

  1. Jde o člověka, který má koktavost – poruchu plynulosti řeči. Je známo několik forem (druhů) koktavostí.
  2. Odhaduje se, že na světě je počet lidí s koktavostí zhruba 1 – 2 % z celkové populace.
  3. Koktavost nelze v současné době řešit žádnými zázračnými léky ani chirurgickým zákrokem. Koktavost je možné řešit dlouhodobými terapiemi (individuálními i skupinovými), které umí koktavost odstranit nebo minimálně zmírnit.
  4. Koktavost postihuje čtyřikrát více muže jak ženy. Uvažuje se o vlivu vyšší nervové činnosti, která je u chlapců v předškolním období méně vyzrálá než u dívek. V období školní docházky se poměr postupně vyrovnává.
  5. U koktavosti hraje dědičnost významnou úlohu. Pokud se v rodině koktavost již objevila, je značná pravděpodobnost, že se koktavost projeví i u potomků. Přesné vlivy úrazů, stresu a problémů v těhotenství na koktavost nebyly zjištěny. Přesto v anamnéze dětí jsou často uvedeny problémy v těhotenství, komplikovaný a předčasný porod, kříšení po porodu.
  6. U dětí je samozřejmě možná nápodoba špatného mluvního vzoru – koktavosti u matky, ale daleko větší vliv má právě dědičnost.
  7. Tato situace je bohužel velmi častá. Děti v tomto případě potřebují pomoc dospělých – měl by zasáhnout pedagog. Ten ale musí pracovat s celou třídou, vysvětlit nutnost tolerance a pochopení vůči dítěti s řečovým handicapem. Dítě s koktavostí by například nemělo být zkoušeno před celou třídou, mělo by mít zkoušení přizpůsobeno svým problémům v řečovém projevu. Je nutná i podpora rodičů, dítě by mělo cítit, že pokud je potřeba, rodiče se ho zastanou a pomohou mu.  Zasáhnout může samozřejmě i logoped, který by měl být se školou v kontaktu a řešit specifické potřeby dítěte a možnosti pomoci i ve školním prostředí.